Pozvání k sobě domů vypadlo z maxi rtů Ucha na jedné kamarádské (jen z mé strany) schůzce na Petříně. Tehdy si naplánoval, že bude spát u mě na koleji a pěkně to zaobalil, aby to vypadalo, že jsem ho navrhla já. S postupem malé ručičky po ciferníku jsem si uvědomovala porád víc, že je to je faux pas (rozuměj: špatný krok), protože...
...mě bolela hlava (po celodenní inhalaci acetonového kanagonu při lepení modelu).
...bych mohla ztratit přízeň Francouzů z vedlejšího pokoje.
...jsem Ucha zase až tak moc neznala a proč mu naznačovat, že má šanci, když ho nechci?
Zhrzený, že se mi podařilo se z toho nešťastného plánu, že přespí u mě, nakonec vykroutit, jen tak plácl, že bych aspoň mohla přijet za ním, v jeho kraj. Och, vzpoměla jsem si, jaká je tam nádherná příroda, koukla na jeho smyslné rty a nadšeně kvokala: "Tyjo, to by bylo super." Nemohl věřit vlastním uším, ale počal kout železo... že jeho maminka nebude doma, že pro mě přijede do Prahy, že koupíme víno a že blabla.
Já (naivně): "Mám si vzít nějaký sportovní boty?"
Neodvážil se odpovědět jednoznačně. Ale musela jsem se zeptat, už jen z principu a pobavení při pohledu na něj, jak se snaží, aby to nevypadalo, co že to chce, abychom u něj doma dělali. Pro zachování dojmu prostoduchosti jsem se vyptávala na možnosti pěší turistiky v tamějším okolí :D
Proč tedy Ucha tak zlobím?
. Lichotí mi jeho zájem.
2. Vypočítavost. Líbí se mi jeho kámoš (Přezdívejme ho např. pan B.) a potřebuji, aby o mne dostával takové a takové informace.
3. Zábava. Pan B. odcestoval kamsi za oceán makat, tak si krátím dlouhou chvíli.
Tak tedy onen "výlet" se konal tento týden (jeho maminka odjela neznámo kam). Musím přiznat, že jsem byla lehce nejistá (přeci jen Ucha zase až tak moc neznám), ale vzrušení z nebezbečenství ke každé adrenalinové zábavě patří.
V Práglu po tom, co jsme nakoupili dvě lahve vína (každý svou), mě naložil do svý dvacet let starý japonský káry se sekáčovým soundsystémem a nefungujícími dveřmi (lezlo se tam okýnkem). Otisky podrážek poukazovaly na činnosti, při niž se vykopávají nohy až ke stropu.
Buhvíproč mě jeho nesmělost ujišťovala v tom, že tohle hřiště je naprosto neškodné a nic se proti mé vůli dít nebude. S prvotním ostychem odpadla tedy i prvotní nejistota a já jsem se vyšvihla do svého imaginárního sedla a vychutnávala si jeho nesmělost a bavila se posloucháním keců o jeho oblíbené literatuře. Stále se snažil, aby jeho sexuálně orientované úmysly byly zaobaleny do úhledného balíčku s mašličkou. Tvářila jsem se naprosto nevinně a naivně, ale nadhledem jsem se snažila držet pevně opratě ve svých rukou.
Na jeho signály při dvoření jsem reagovala chladně, nic jsem si ním přeci nechtěla mít! Očividně mu lezlo krkem, jak jen tak sedím na židli v jeho pokoji a nereaguji na ty jeho signály. Chvílemi klasicky mužská gesta střídala nervozita a pochybnost, co bude dál. Pro pohnutí se ze stavu plky-plk-o-umění se rozhodl otevřít láhev vína a dal mi vybrat, kterou, že to otevřeme. To by nebyl správný adrenalinový sport, kdyby jsem nezvolila to, které kupoval on (jak jsem později ukázalo, předpoklad, že bylo o dost silnější, nebyl lichý) a za chvíli jsem ležela na jeho letišti (ve vší cudnosti).
To se stále naše kecy držely při zdi. Znuděně jsme proto usnuli. Před odpoledním šlofíkem zaznamenal alespoň jeden bod, který jsem mu dala k dobru. "A co pusa na dobrou noc" :-* "Eště jednu" "To jsem si mohla myslet :-D, na co by ti byly dvě?" A usnula jsem. On prý též a probudila jsem se přikrytá asi tak za dvě hodiny. Za oknem pršelo, před oknem šuměl větrák v počítači a já byla pod hřejivou peřinou jeho bráchy.
Po prozření mi jeho nejistota, "co teda jako bude", přestala připadat zábavná. Omrzelo mě dělat fóry, a to bylo důvodem vyložit karty na stůl. Což vedlo ke stanovení nových pravidel hry. Upřímně jsem mu pak odpověděla na otázku, zda bude sex. Jistě, že ne.
Posilněná vínem jsem neváhala s odpovědí ani na otázku, proč jsem teda jako přijela... Protože si mě pozval! Ó jak mě baví vrhat se do jámy lvové, není nad doplnění adrenalinu do krve. Upřímně jsem mu objasnila svoje úmysly (ne všechny, přeci mu neřeknu, že panu B. bych "dala" velmi ráda). Moje syrová otevřenost zcela změnila situaci a z naivky jsem se proměnila v sebevědomou realistku. Nově vzniklá atmosféra mu umožňovala, přestat chodit kolem rozpálené kaše a na férovku se v pravidelných intervalech dožadoval sexu. To, že má smůlu ON jen proto, že mne nepřitahuje a není můj typ, pobuřovalo jeho ješitnost. Přece bych s někým jen tak nespala, když s ním nechodím, že?! Tak sem mu to i řekla. (Vypočítavost i pravda). A chodit s tebou taky nikdy nebudu.
Dopila jsem víno a jeli jsme na večeři jeho fárem do vesnický hospody (ačkoliv toho vypil víc než já, řídil stále stejně), kde jen tak mimochodem vařili vážně dobře. Celý večer se nesl v podobném duchu, tzn. padlo asi stopadesát otázek se sexuálním podtextem a vyzývavých popř. chladných odpovědí, podle potřeby kalibrování nálady. Dostal asi ještě dvě letmé pusy a já mu pak za odměnu málem usnula na rameni při sledování nudnýho krimi. Spořádaně oblíct "pyžámko" a šupky dupky na jeho letiště. A houbičky s octem.
Od nemluvného rána uteklo několik dní a ani já, ani on, jsme neměli potřebu toho druhého obtěžovat svými textovými zprávami. Proč taky? On se už asi neozve, protože jsem s ním zametla a já se ozvu až budu potřebovat des nouvelles o panu B.
Závěrem? Byly naplněny body 1, 2 a 3? Jo, byla to pastva pro moje ego, nenudila jsem se a on určitě taky ne, ačkoliv to nedopadlo podle jeho plánu. Nic víc než kecy a doprošování se polibků si nedovolil. Moje pověst, která by měla doputovat k uším pana B. již druhý den po akci, by neměla být poškozena.
Poznámka: během onoho večera si psal i s panem B. a jelikož v tu chvíli už byla zavedena nová pravidla, tak mu prostě napsal: "Překecávám **(=holka podle barvy vlasů, tak mi mezi sebou prý říkají) k sexu." A na otázku, jak se máte pane B. v cizině, jsem si přečetla, že mu jistá slečna hodně dlouho neodepisuje (Zaslechla jsem, že spolu byli jedinkrát na pivu). Smíchy sem se mohla potrhat.