Dnes bylo krásné pondělní ráno a já vysedávala na našem vesnickým nádraží: Čekám na vlak o hodinu dřív. Proč?

Tak tedy:
Jedu si pěkně na kole, pomalinku, kochám se prázdnou vesnicí, sem tam jen nějaký důchodce zalévá zahrádku. Ptáčci zpívají a já vjíždím do poslední zatáčky. Pokusím se zaostřit svůj chabý zrak a uzřím, že vlak vjíždí do stanice. Zrovna dneska jede krásná nová souprava. Přede mnou je ještě 200 metrů osluněné asfaltové pěšinky.
Trochu tedy zrychlím. Podél cesty sekají strunovkami vysokou trávu ... vlak zastavuje a já jsem už na zastávce.
Motá se přede mnou stařík. Co když to stihnu?
Kolo do rychle stojanu. Sakra mám špatný klíč od zámku na kolo.
Vše je ztraceno - slyším, jak se vlak rozjíždí. Nu nevadí. Zámek jen tak narafičím: aby to vypadalo. Jo a nezapomenu narovnat exrémně krátké květované kraťasy.

Jediné, co mne vyvádí z rovnováhy je to, že jsem Vaškovi včera v divadle řekla, že pojedu do města vlakem v devět. Co když kvůli mě vstával? A tak, abych si udělala alibi a případně ho jen potěšila, píšu: Hadam dobre ze si jeste v pelechu?
Hm, v noci se mi zdálo o jeho svalnatých rukou. Kdyby aspoň nebyl tak ošklivej! -moment přišla sms- Prej ho mám přečtenýho. Hlavně, že na mě nikde nečeká.

Zde mělo být cca 8 vět o panu K., které jsem vymazala, protože ho už neznám. Neodpustím si připomenout, že začal terorizovat přes icq i moji další oběť: Rocker

Kdybych si měla vybrat:
a) svalnatý umělec s bláznivýma nápadama a chlupatým zadkem
b) obtloustlý nafoukanec v kožený bundě s intelektuálníma kecama
a) i b) jsou děsný sobci. V tom měli oba pravdu.

Radši půjdu na rande se třetím, ať to mám z krku. Tak!

Během dnešního líného rána nakoupím pár štětců, abych měla v divadle co dělat, sednu si na kávičku a odešlu tento text světu.